Často kladené otázky
Světe div se – s odborníky, vědci, myslivci, lesníky a ochranáři přírody jsme se shodli, že chceme společně chránit les. Jak? Podporou rovnováhy. Je to prosté. Ve zdravém lese panuje rovnováha mezi zvířaty, rostlinami i stromy. Přes to nejede vlak, ani kdyby měl vagóny naplněné odshora dolů semenáčky listnáčů, jedlí a pár smrčky. Lesy, ve kterých rovnováha nepanuje, dříve či později zahynou. Českým lesům rovnováha chybí, což se do budoucna musí změnit.
Při pohledu do české krajiny vidíme, co se stane, když upřednostníme pouze jeden druh stromů (navíc v místech, kde se jim nedaří) anebo jeden druh zvířat (i když se jim v lese moc líbí). Nelze přehlédnout holé, velmi tiché kopce bez života (pokud nepočítáme plačící houbaře), tam, kde dříve rostly smrkové lesy a kde mlsné srny, jeleni a mufloni smlsnou rodící se les jako jednohubku.

My, lidé, rovnováhu lesa ovlivňujeme už stovky let. Jsme sběrači borůvek, bylinek a hub, lesem v obdivu procházíme, lesem si zatápíme, na les píšeme a lesem si utíráme nos. A nejen my v Hnutí DUHA si myslíme, že když už do lesa zasahujeme, tak způsobem, který mu neškodí a naopak mu může pomoct. 

V listopadu jsme po dvou letech happeningů, získávání podpory, po debatách s politiky, s lesní mrvou za nehty i za ušima po Týdnech pro les a tak dále prosadili i díky nebývalé podpoře více jak 62 000 lidí ze všech lesních i nelesních kruhů několik zásadních změn, díky kterým se do lesa může postupně navracet život. Jako chodit bos po tenké struně natažené mezi stromy

Akorát, že těsně před začátkem vánočních pohádek si ministr zemědělství Toman řekl: když už jsme u těch změn, chtělo by to novelu mysliveckého zákona! Jenže ten v jednom zásadním bodě ruší změnu v původní novele, a to tu nejpodstatnější. Tu, která má vést k rovnováze života v lese, tu, která je jednoduše nezbytná pro budoucí lesy.

I proto jsme rádi, že i Ministerstvu zemědělství a Českomoravské myslivecké jednotě půjde nakonec i o udržení rovnováhy v lese. Jakmile to bude černé na bílém, můžeme se radostně zahrabat do listí a rozhazovat jehličí místo konfet, ale teď pěkně popořádku.

Diskuze se nyní točí především kolem vyškrtnuté pasáže zákona, která zní, že by myslivci měli „zajišťovat v honitbě chov zvěře (...) tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování lesních ekosystémů zvěří“. Hezky česky to znamená, že by vše běželo jako doposud nehledě na obnovu lesa. Ale my víme, že ze znění zákona musí být jasné, že počet jednoho druhu zvířat nesmí překročit mez (ani louku), za kterou přestává mít les sílu se obnovovat a lesní ekosystém se sesype jako domeček z karet. Lesy by měly mít možnost a schopnost se obnovit, nejlépe přirozeným zmlazením, tedy samy.

Naštěstí ředitel Odboru státní správy lesů z ministerstva zemědělství Martin Žižka řekl, že úřad chce novelu znovu změnit. „Předpokládáme, že v § 36 bude uvedeno, že plán mysliveckého hospodaření bude odvozován od stavu lesa tak, aby nebyl zvěří neúměrně poškozován,“ zaznělo na dotaz redaktorky Radiožurnálu v Týdeníku Rozhlas (nastražte uši v 18:01:45). A předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota ve svém článku na Ekolistu potvrdil, že „ČMMJ podporuje návrh Ministerstva zemědělství, který plánování lovu podle stavu porostů zavádí a posiluje v této věci roli státní správy“.

Jednotlivé body máme pečlivě propracované a s politiky i odborníky o nich diskutujeme, aby se nestalo, že si je někdo vyloží špatně a aby se nedaly obejít a les se nemusel nadále třást strachy. Mimoto rokujeme nad seznamem zvířat, o které myslivci musí pečovat, aniž by to potřebovala a leckdy jim péče spíše škodí. Z něj bychom rádi vyškrtli chráněná a ohrožená zvířata, jako jsou vlci, tetřevi a tetřívci nebo sokoli. Také by podle nás měli mít majitelé lesa větší pravomoc přiložit ruku k dílu a zajistit rovnováhu v lese.

Les je tu pro všechny

Ale nemyslete si. Víme moc dobře, že srny, jeleni, divočáci, ale i ptačí rodinky, motýli, netopýři, sovy, sněženky, plicníky a jaterníky, smrky, modříny, jedle, duby, lípy, javory, břízy a buky, očím neviditelná síť hub, ti všichni a mnohem víc jsou nedílnou součástí lesa. To oni tvoří les.
Avšak jak už jsme psali na začátku, zdravý les je v rovnováze, druhově i věkově pestrý jako duha. Snažíme se dobrá řešení příčin lesní krize provést legislativními cestičkami až do konce. Ty cestičky nejsou přímé, mají mnoho odboček, rozcestníků a slepých uliček, na některých úsecích vám ani mapa nepomůže a jinde zjistíte, že ji někdo překreslil podle sebe.

Právě teď jsme se na jednom rozcestníku sešli s ochranáři přírody, lesníky, myslivci i politiky a vypadá to, že alespoň chvíli půjdeme spolu. Snad dojdeme ve shodě až k příštímu rozcestníku: U dubového stolu v poslanecké sněmovně.