Často kladené otázky
17. září 2020 se v pražském Vnitroblocku koná benefiční aukce fotografií předního českého fotografa krajiny Martina Raka. Aukci jsme museli na poslední chvíli zrušit kvůli opatřením v souvislosti s koronavirem. Aktualizovali jsme pro vás rozhovor s Martinem, přečtěte si, co ho k fotografii přivedlo, kam se vrací nejraději a proč podporuje Zachraňme lesy.
Jaká byla tvá cesta ke krajinářské fotografii? Měl si vztah k přírodě už od dětství?

Od dětství jsem trávil většinu svého volného času v přírodě. Každý víkend jsem s rodiči, skautským oddílem nebo kamarády jezdil někam ven. Tato záliba mi zůstala dodnes, cesty do přírody jsou pro mě stále stejně důležité, ať už s rodinou nebo za focením. Příroda je mou největší inspirací a důvodem, proč fotografuji.
Aukce musela být přesunuta kvůli opatřením ke koronavirové situaci. Jak jsi trávil poslední půlrok? Byl jsi v přírodě častěji než obvykle?​

Hodně jsem fotografoval v Čechách, za což jsem vlastně docela rád. Navštívil jsem s foťákem Jizerské hory, Českolipsko, Český Ráj, Podkrkonoší, Šumavu, Jižní Čechy a také moje oblíbené Českosaské Švýcarsko. Naštěstí máme u nás spoustu krásných míst. 

Jak se cítíš, když se díváš na krajinu pouhým okem a když ji pozoruješ přes objektiv? Vnímáš rozdíly?

Když pozoruji krajinu bez foťáku, je to svým způsobem osvobozující, protože nejsem zatížen kompozicí, světlem, nastavením fotoaparátu atd. Skrze objektiv ale zase objevuji pohledy a motivy, kterých bych si jinak asi vůbec nevšiml. 

Kterou ze svých fotografií máš nejraději? Jaký je za ní příběh?

Těžko se mi vybírá jen jedna fotografie, ale asi by to byl snímek “Čekání na zimu”, který je součástí výstavního souboru. Pořídil jsem ho jednu lednovou sobotu v roce 2014. Vyrazil jsem fotografovat svítání do Lužických hor, ale podmínky nestály za nic. Slunce vůbec nevyšlo a sněhu taky moc nebylo. Když už jsem se vracel lesem zpět, zaujala mě větev s posledním podzimním listím, která krásně kontrastovala s chladnými tóny zamlženého bukového lesa v pozadí. Podíval jsem se na scénu skrze hledáček a bylo mi jasné, že si domů přivezu dobrou fotku. Ani po šesti letech mě nepřestala bavit :)
Alt © Martin Rak. Čekání na zimu (Lužické hory, 2014)
 
Vyrazil jsem fotografovat svítání do Lužických hor, ale podmínky nestály za nic. Slunce vůbec nevyšlo a sněhu taky moc nebylo. Když už jsem se vracel lesem zpět, zaujala mě větev s posledním podzimním listím, která krásně kontrastovala s chladnými tóny zamlženého bukového lesa v pozadí. Podíval jsem se na scénu skrze hledáček a bylo mi jasné, že si domů přivezu dobrou fotku.
 
Inspiruješ se jinými umělci? Které jsou tvé oblíbené fotografky nebo fotografové?

Ano, samozřejmě sleduji ostatní fotografky a fotografy u nás i ve světě. Myslím, že se minimálně do určité míry inspirujeme všichni navzájem. Poslední dobou mě hodně baví snímky kanadského fotografa Paula Zizky.

Do kterého regionu se vracíš nejraději? Proč?

Nejraději se vracím do Českosaského Švýcarska, protože v tamní krajině jsem začal s focením. Podle mě je to jeden z nejkouzelnějších a nejfotogeničtějších koutů ve střední Evropě. Na velmi malé rozloze tam najdete pískovcová skalní města, vulkanické kopce, kaňony, soutěsky i krásné bukové lesy.
Alt © Martin Rak. Borovice (Českosaské Švýcarsko, 2014)
 
Tento snímek jsem pořídil začátkem listopadu na mém oblíbeném místě v Českém Švýcarsku. Původně jsem doufal, že se skrze nízkou inverzní oblačnost prodere slunce, ale nakonec jsem snad i rád, že se tak nestalo. Mraky a jemné difuzní světlo totiž dodaly fotografii cosi tajemného, nemyslíte?
 
Co pro tebe znamená les?

Les je pro mě místo kam chodím odpočívat, vyčistit si hlavu a samozřejmě také fotografovat. V první řadě ale les poskytuje útočiště a úkryt většině živočichů a rostlin a vyrábí kyslík. 

Jak si přeješ, aby krajina vypadala za dvacet let?​

Rád bych, aby krajina byla rozmanitější než dnes. Především by bylo fajn, kdybychom tu měli více přirozených (smíšených) lesů, které jsou na rozdíl od smrkových monokultur mnohem bohatší na veškerý život. Dále bych taky ocenil rozdělení rozlehlých lánů na menší pole, ve kterých by bylo více mezí, remízků a stromů, které by zadržovaly vodu v krajině a poskytovaly úkryt živočichům.

Proč ses rozhodl podpořit kampaň Zachraňme lesy?

Protože do lesů chodím rád už přes třicet let a vždycky se tam cítím dobře, chci jim to alespoň symbolicky vrátit. Příroda se sice nejlépe ozdraví sama, ale jelikož v ní my lidé poměrně intenzivně “hospodaříme”, tak si myslím, že je dobré lesům v té obnově trochu pomoct. Například výsadbou nových stromků nebo jejich ochranou.
 

Podpořte práci Hnutí DUHA tím, že si domů pořídíte kousek české přírody. Pomůžete tak vrátit život zpět tam, kam patří: do našich lesů.