Často kladené otázky

Reakce na 12 otázek a odpovědí Českomoravské myslivecké jednoty

Více než polovina nově vyrostlých nebo vysázených stromků je vážně poškozena či přímo mizí v břichu přemnožené spárkaté zvěře. Lesy mají být plné života. Plné zvířat, rostlin, různých druhů stromů nebo hub. Takové lesy by se líbily snad každému. Smutné je, že se jejich rovnováha vlivem člověka rozklížila. Vyhnali jsme velké šelmy, a laně, srny, jeleni či jiná spárkatá zvěř tak nemá přirozeného nepřítele. Proto jsou přijaté změny v zákoně  o myslivosti pro les darem. Vnímají to tak i myslivci?
Snad žádný pozměňovací návrh novely lesního zákona nevyvolal tolik emocí jako ten o myslivosti. Českomoravská myslivecká jednota ho mylně označuje za přílepek k zákonu, Hnutí DUHA obviňuje z alarmismu a předvídá zánik myslivosti, jak ji známe dnes. Jsou tyto obavy na místě?Myslivci mohou navrátit lesu rovnováhu

Pokud je přemnožená zvěř nejpalčivějším problémem, kterému české lesy čelí, o to víc bychom chtěli být s myslivci ve shodě, jak problém vyřešit. Jsou to totiž právě myslivci, kteří by měli a můžou nastolit rovnováhu. Předpokládáme, že ani oni nestojí o spásané lesy a rozsáhlé holiny, na kterých nevládne příroda ani člověk.

Na webových stránkách Českomoravské myslivecké jednoty najdeme 12 otázek a odpovědí, kterými jednota reaguje na pozměňovací návrh. Tímto bychom chtěli utišit některé z obav, které mezi myslivci panují, a vyzvat je k další diskuzi:

Obava č. 1: Není pozměňovací návrh se změnou zákona o myslivosti pouze přílepkem?

ČMMJ považuje návrh za „novelu zákona o myslivosti ukvapeně přilepenou bez jakékoli diskuze k návrhu zákona o lesích.“

Přílepkem se obecně míní návrh, který zasahuje do jiného zákona bez věcné souvislosti s řešenou problematikou. Avšak novela zákona o myslivosti přímo věcně souvisí s novelou lesního zákona, jejímž cílem je řešit lesní kalamitu. Stejně tak Legislativní odbor Senátu výslovně vyloučil, že jsou změny v zákoně o myslivosti přílepkem.

Dalším podstatným bodem této obavy je pocit křivdy, možná zklamání, že se diskuze o návrhu odehrává bez zapojení ČMMJ, přitom se jedná přímo o její činnost. Avšak konkrétní formulace pozměňovacího návrhu vycházejí z novely zákona o myslivosti předloženého do poslanecké sněmovny již předchozí vládou, která byla diskutována i za aktivní účasti ČMMJ skoro rok. Pozměňovací návrh byl navíc diskutován už červnu v Zemědělském výboru a ve Výboru pro životní prostředí. Mezi poslanci, ministerstvy a vědeckými organizacemi je intenzivně diskutován přes tři měsíce. Proč se ČMMJ do diskuze nezapojila? Možná spoléhala, že Ministerstvo zemědělství ke změnám zákona o myslivosti nedá souhlas.

Obava č. 2: Opravdu jsou škody způsobené zvěří na lesích sedm miliard korun?

ČMMJ zpochybňuje údaj, že škody zvěří dosahují sedm miliard (číslem 7 000 000 000!) korun ročně, poukazuje na škody vyčíslené Lesy ČR s.p. na devatenáct milionů korun. I druhé číslo má ve statistikách své místo, avšak jedná se pouze o škodu vzniklou přímým poškozením stromků zvěří.

K tomu je ale nutné připočítat:
  • Náklady na ochranu vysázených stromků, jako jsou oplocenky nebo individuální ochrana, bez kterých by nebylo možné lesy na mnoha místech vůbec obnovit. Ty dosahují řádově stovky milionů korun ročně.
  • Škody na přírůstku a kvalitě dřeva – po jejich přičtení se dostáváme k celkovým částkám pět až sedm miliard korun ročně.
  • Škody na přirozeném zmlazení jsou nevyčíslitelné. Většinu maličkých semenáčků zvěř spase dřív, než je evidovaná jako přirozená obnova – přitom je to škoda nejzávažnější.
Alt

Semenáčky listnatých stromů okousané zvěří už nikdy nevyrostou.
Foto © Ester Dobiášová

Obava č. 3: Je zvěř opravdu přemnožená?

ČMMJ přiznává, že „počty spárkaté zvěře jsou lokálně zvýšené. Zvěře u nás ale není víc než v okolních státech“. 

Porovnávat stavy zvěře v českých a v zahraničních lesích nedává příliš smysl. Zohledníme-li ekologicky a hospodářsky podmíněnou kapacitu prostředí, spárkatá zvěř zcela nepochybně přemnožena je. V současné době spárkatá zvěř spase nebo vážně poškodí někde všechny, někde většinu vysazených listnáčů a jedlí. Podle poslední inventarizace škod zvěří je průměrně poškozeno 64 % mladých listnáčů a jedlí, na polovině území ČR je to více než 75 % a na čtvrtině území republiky je to 100 %. K tomu by těžko došlo, kdyby byly potřeby spárkaté zvěře rovnovážně rozdělené s potřebami ostatních zvířat a lesa samotného.

Obava č. 4: Nezasahuje návrh právo na majetek?

Myslivecká jednota se dále ohrazuje, že pozměňovací návrh „ve prospěch státu zbavuje stovky tisíc vlastníků pozemků práva rozhodovat o zvěři. Stát má nově rozhodovat, kolik a jaké zvěře budou vlastníci smět mít na svém pozemku“.

Tuto obavu lze naštěstí utišit lehce. Ani stávající legislativní úprava totiž nedává možnost rozhodovat o stavech zvěře jednotlivým vlastníkům. Naopak znevýhodňuje postavení malých vlastníků vůči uživatelům honiteb, tedy myslivcům. Není divu, že se jim navrhované změny nelíbí. Z právního hlediska je zvěř „res nullius“ (věc ničí), není tedy majetkem vlastníků pozemků.
 Návrh zavádí mechanismus nastolení rovnováhy mezi lesem a zvěří. Respektuje, že k určitému poškození stromků zvěří vždy dochází a je potřeba je připustit. Tam kde bude poškození lesa zvěří nižší, bude se snižovat lov a stavy zvěře mohou být vyšší. Tam kde bude poškození stromků vyšší, bude se zvyšovat lov, dokud se míra poškození lesa nesníží. Nepůjde o jednorázový lov, vyhodnocovat se bude po pěti letech.

Obava č. 5: Jaký bude mít přijetí pozměňovacího návrhu se změnou mysliveckého zákona dopad na myslivost?

ČMMJ vyvolává obavu, že „přijetí pozměňovacího návrhu G.7 může způsobit rozpad současného pojetí myslivosti“ pro nedostatečné financování tohoto, pro mnohé myslivce, koníčku. Finance totiž získávají kromě vlastních vkladů z prodeje zvěřiny a z poplatkových lovů.

To podstatné, co napříč otázkami nezaznívá, je, že cílem navrhovaných změn je nastolení rovnováhy mezi počtem spárkaté zvěře a škodami, které způsobuje lesům. V žádném případě nejde o vystřílení veškeré volně žijící zvěře. Myslivosti si vážíme. Je souborem činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři, jako součásti ekosystému. Lov zvěře je tak pouze jednou z mnoha činností, které myslivci v rámci své práce provádějí. Další činnosti myslivosti nejsou pozměňovacím návrhem dotčeny.

Les je domovem – ale nejen spárkaté zvěře

Věříme, že abychom mohli smysluplně diskutovat, je potřeba se shodnout na cíli: tou je ochrana budoucích lesů. Koneckonců ani spárkatá zvěř nemůže žít na holinách. Laně, srny či jeleni snědí nebo poškodí v průměru téměř dvě třetiny malých stromků. Někde všechny. Bohužel tím v zásadě znemožňují znovuoživení a obnovu lesa. 

O svůj domov tak přichází nespočet dalších druhů zvířat a rostlin, které ke svému životu les potřebují. Upřednostňovat pouze určitou skupinu zvířat – spárkatou zvěř – je krátkozraké. Pokud chceme na obrovské mýtiny po těžbě kůrovcového dřeva nebo suchu co nejrychleji vrátit stromy a s nimi život, je tento pozměňovací návrh nejdůležitější.

Člověk vychýlil život v lese z rovnováhy a musí do něj rovnováhu opět navrátit. Tuto zodpovědnost na svých bedrech nesou nejen myslivci, ale i my, občané, když se rozhodujeme, zda budeme pouze přihlížet, anebo nabízet a podporovat řešení příčin současné lesní krize. Pokud prosazujeme návrhy na změnu novely lesního zákona, nemáme v úmyslu jednat proti vůli myslivců. Rádi bychom, aby byla snaha o ochranu lesa oboustranná a ku prospěchu všem – lidí i přírody.