Často kladené otázky
Pohled na usychající smrkové lesy a holé kopce tam, kde před pár týdny či měsíci bujel život, se dotkne snad i těch nejotrlejších. Nejen odborná veřejnost se již shoduje, že nedává smysl lesy obnovovat opět smrkem v podmínkách, ve kterých se mu nedaří a dá se očekávat, že opět podlehne suchu a kůrovci. Stejně tak krátkozraké je vkládat naděje do nové monokultury, tentokrát douglasky tisolisté. Ministr zemědělství si to nemyslí.
Kolem tzv. invazní novely probíhá živá diskuze bezmála dva měsíce. Více jak 360 lidí napsalo společně s ekologickými a odbornými organizacemi ministru životního prostředí Richardu Brabcovi osobní e-mail, aby novelu přepracoval. Důvodů je několik. Novela v původním znění omezovala ochranu stromů ve městech a obcích v pásmech podél vodovodů, povolovala vypouštění nepůvodních druhů ryb do našich vod a vysazování monokultur cizokrajné douglasky.

Dva ze tří návrhů vládou neprošly

Na prvním povánočním jednání vlády naštěstí dva ze tří zmíněných bodů neprošly, a to omezení ochrany městské zeleně a vypouštění nepůvodních druhů ryb. Pravidla pro výsadbu douglasky tisolisté zůstala na žádost ministra zemědělství Tomana v původním, pro lesy nebezpečném znění.Douglaska by mohla podle tzv. „invazní novely“ nahradit smrky, buky a borovice. Přitom není odolnější. Lesy s ní nebudou druhově pestřejší. Její rizika dostatečně neznáme, ani její dopady na krajinu.

Že se nejedná o planý poplach, potvrzuje i Česká botanická společnost: „Ač mohou být hospodářsky významné, je předběžná opatrnost v případě zavádění nepůvodních druhů víc než na místě (vzpomeňme výsadby akátů a borovice vejmutovky). U douglasky lze vysoký invazní potenciál také předpokládat. A dopady na naše ekosystémy v případě její invaze jsou jen těžko předvídatelné.“Jako příměs do 10 % může obohacovat pestré lesy složené ze směsi dalších druhů stromů, avšak „invazní novela“ umožňuje velkoplošné pěstování douglaskových monokultur. Přitom původní záměr „invazní novely“ byla naopak ochrana naší krajiny před nekontrolovaným rozšiřováním invazních druhů. Není to paradox?