„Deset, patnáct kilometrů je v pohodě?“ ptá se Alois na začátku cesty. Jasan. Koho by napadlo, že nepočítá s kilometry na zpáteční cestu. Jeho revír má 1300 hektarů, „takových tisíc tři sta fotbalových hřišť,“ upřesňuje pro představu. Nasazuje rychlé tempo, kterému sotva stačím. Naštěstí mluví především on, já si dech šetřím na kopce. Brzy zastavujeme ve stínu bříz a olší, zpod kterých se derou ke slunci jedle, smrčky, buky, duby a modříny. Alois nás seznamuje s nejlepšími kamarády stínomilných stromů, kterými jsou v lesnické hantýrce přípravné dřeviny.
